Pro mnohé nejzářivější herečka našeho předválečného filmu se narodila 27. února 1912 v Brně jako Nataša Hodáčová. Její tatínek byl národohospodář František Hodáč. Umělecké jméno si dala podle příjmení svého dědečka - historika Jaroslava Golla. Po gymnáziu studovala Filosofickou fakultu UK v Praze. Měla velký talent na cizí jazyky a byla členkou taneční skupiny. Už jako mladinkou ji lákalo divadlo. Začala herectví studovat soukromě, ale ještě než se na divadelních prknech prosadila, dostala první nabídku od filmu - Kantor ideál (1932), avšak jednalo se zatím o méně než epizodní roličku. Následovalo pár dalších nevýznamných rolí, ale v roce 1939 přišel zlom. Miroslav Cikán ji obsadil do filmu Příklady táhnou, kde se naplno projevil její komediální talent. Tohoto daru však ještě více využil režisér Martin Frič, který dal Nataše Gollové u filmu vůbec největší příležitosti. Crazy komedií Eva tropí hlouposti vytvořil z Nataši Gollové jednu z nejoblíbenějších českých hereček a idol mladých dívek. Ještě před ztřeštěnou Evou si zahrála usedlou Mařenku v Kristiánovi. S Martinem Fričem pak spolupracovala na filmech Hotel modrá hvězda (1941) a Roztomilý člověk (1941), ve všech čtyřech jí byl partnerem Oldřich Nový. Bohužel to vypadá, že na vážné role neměla štěstí. Za zmínku snad stojí alespoň postava Helenky v Pohádce máje (1940) od Otakara Vávry, kde Ríšu hrál Svatopluk Beneš. Avšak filmy jako Bezdětná (1935), Okouzlená (1942), Bláhový sen (1943) padly v zapomnění, stejně jako ty z doby po válce. Ještě dvakrát se ale ukázala v úspěšných komediích: ve Fričově Císařově pekaři (1951), role umělé (neumělé) bytosti Sirael jí padla jako ulitá. A Drahé tety a já (1974), kde už jako stará nemocná paní skvěle ztvárnila čipernou Fany. Nataša Gollová zemřela 29. října 1988 v Praze a pohřbena je na Vyšehradském hřbitově. Byla to nejen výborná herečka, ale také krásná žena, inteligentní člověk, zkrátka velká osobnost a to nejen filmu.